Těžištěm výstavy je série velkoformátových fotografií "Untitled (sky)” zobrazující monochromatické záběry bezoblačné oblohy. Modré nebe zachycené na fotografii je možné vnímat jako “modrý filtr” atmosféry. Náš pohled směřuje vzhůru ze Země (ke hvězdám), kde se nám nabízí pohled na nekonečný neohraničený prostor. Ovšem atmosféra a Slunce, které dávají naší planetě život, nám zároveň zabraňují vidět za hranice našeho obzoru. Toto vše je analogie autorova pohledu na médium fotografie.
/Vilém Flusser: Za fiosofií fotografie, Praha: Hynek, 1994, s.36/: Barevné fotografie jsou na vyšší rovině abstrakce než černobílé. Černobílé fotografie jsou konkrétnější a v tomto smyslu pravdivější: Zřetelněji odhalují svůj teoretický původ; a naopak: Čím „pravější” jsou barvy fotografie, tím jsou prolhanější, tím více zastírají svůj teoretický původ.
/Henri Poincaré: Číslo, prostor, čas. OPS, 2010, s.156/: Základní věta analysis situs říká, že prostor je třírozměrné kontinuum.
/tamtéž, s. 156/: Stanovení počtu rozměrů založím na pojmu řezu. Představme si nejprve uzavřenou křivku, to jest jednorozměrné kontinuum. Jestliže na této křivce vyznačíme jeden libovolný bod, jímž zakážeme procházet, rozpadne se křivka na dvě části a nebude možné přejít z jedné do druhé po této křivce bez průchodu zakázanými body. Vezměme naproti tomu uzavřenou plochu, která je dvourozměrným kontinuem. Na této ploše můžeme vyznačit jeden, dva či jakýkoli počet zakázaných bodů a plocha se kvůli tomu nerozpadne na dvě části a stále bude možné přecházet po této ploše od jednoho bodu k jinému, aniž bychom narazili na nějakou překážku, protože zakázané body lze obejít.
Jestliže však na této ploše nakreslíme jednu nebo více uzavřených křivek a jestliže je budeme pokládat za řezy, které nám zakazují jimi procházet, rozpadne se tato plocha na několik částí.
Případ prostoru. Body i křivky lze vždy obejít. Je třeba zakázat překračovat jisté plochy, to jest jisté dvourozměrné řezy. Právě proto říkáme, že prostor má tři rozměry. Tedy analogicky lze dorozvinout jaká definice by vyjadřovala n-rozměrné kontinuum. Kontinuum má n rozměrů, je-li možné je rozložit na více částí jedním či více řezy.
/Vilém Flusser: Za fiosofií fotografie, Praha: Hynek, 1994, s.36/: Barevné fotografie jsou na vyšší rovině abstrakce než černobílé. Černobílé fotografie jsou konkrétnější a v tomto smyslu pravdivější: Zřetelněji odhalují svůj teoretický původ; a naopak: Čím „pravější” jsou barvy fotografie, tím jsou prolhanější, tím více zastírají svůj teoretický původ.
/Henri Poincaré: Číslo, prostor, čas. OPS, 2010, s.156/: Základní věta analysis situs říká, že prostor je třírozměrné kontinuum.
/tamtéž, s. 156/: Stanovení počtu rozměrů založím na pojmu řezu. Představme si nejprve uzavřenou křivku, to jest jednorozměrné kontinuum. Jestliže na této křivce vyznačíme jeden libovolný bod, jímž zakážeme procházet, rozpadne se křivka na dvě části a nebude možné přejít z jedné do druhé po této křivce bez průchodu zakázanými body. Vezměme naproti tomu uzavřenou plochu, která je dvourozměrným kontinuem. Na této ploše můžeme vyznačit jeden, dva či jakýkoli počet zakázaných bodů a plocha se kvůli tomu nerozpadne na dvě části a stále bude možné přecházet po této ploše od jednoho bodu k jinému, aniž bychom narazili na nějakou překážku, protože zakázané body lze obejít.
Jestliže však na této ploše nakreslíme jednu nebo více uzavřených křivek a jestliže je budeme pokládat za řezy, které nám zakazují jimi procházet, rozpadne se tato plocha na několik částí.
Případ prostoru. Body i křivky lze vždy obejít. Je třeba zakázat překračovat jisté plochy, to jest jisté dvourozměrné řezy. Právě proto říkáme, že prostor má tři rozměry. Tedy analogicky lze dorozvinout jaká definice by vyjadřovala n-rozměrné kontinuum. Kontinuum má n rozměrů, je-li možné je rozložit na více částí jedním či více řezy.