Václav Kopecký
23. 3. — 26. 5. 2024
<link>
>>
Loď manévruje na moři, cyklista padá z kola, kluci hrají hokej na ledě. Fotograf jako divák pozoruje a zároveň zachycuje situaci. Jediný okamžik nám utkví v paměti a rámuje celý příběh. Směrodatný je zejména úhel záběru a jeho výřez, který určí, co zůstane na fotografii zachyceno a co mimo hledáček.
Je zřejmé, že fotografie nás svým obrazem vtahuje do minulosti. Zpřítomněním vzpomínek, které nutně vlastně ani nemusí být naše, funguje jako nositelka kolektivní paměti, jakou reprezentuje na základě hned několika časových linií. Konfrontuje diváka s minulostí zachycenou v obraze, s datem vzniku jejího otisku a nakonec s jeho vlastní přítomností. Minulost i budoucnost se tak stávají projekcí naší mysli tady a teď. Always Now.
Ústředním motivem výstavy je symbol koule fungující jako experimentální model, který dokáže otevírat nové, alternativní světy. Zobrazená skutečnost se tak rozbíhá do paralelních prostředí, ve kterých už nakonec nejde o to, co konkrétně vidíme, ale o cesty, jakými přitom naše vidění prochází. Zastavené otáčivé schéma míčku v blízkosti dvou rovin se tak stává leitmotivem prezentovaného souboru děl, který zcela přirozeně vychází z autorových předchozích projektů, ve kterých dlouhodobě zkoumá základní aspekty fotografického procesu (Hotel Zenit, 2011 – 2013; Zkamenělina, 2014 – 2015). Téma často funguje jako výchozí bod pro spletité asociace interpretované reality, která se prostřednictvím zobrazovaných objektů mění v senzitivní myšlenkové a vizuální úvahy nad pozicí klasického média fotografie v digitální současnosti.
Použitý materiál, barva a především také světlo jsou nositeli specifických vlastností a významů, které mají v rámci díla své konkrétní opodstatnění. Pomáhají při čtení příběhu o blankytně modré obloze, o útesy se tříštících vlnách anebo o prastarých fosilních zkamenělinách - reprezentantech stálých procesů neměnnosti cyklicky se opakujících dějů. Přirozená linearita, se kterou si spojujeme naši zažitou představu o pohybu vpřed, je zde zpochybněna. Na oplátku je nám ale nabídnuto, si prezentovanou situaci detailně ohledat. Naše vlastní cirkulace prostorem umožnuje orientaci v na sebe navazujících jednotlivostech, navzájem propojených organickou konstrukcí dřevěného rámování galerijní instalace. Spojuje je v celistvou intuitivní představu o vizualizované události, jejíž jsme tak aktivními účastníky. Exponovaná galerijní situace je tedy ne náhodou velice podobná klasickému fotografickému procesu. Setkáváme se zde v danou dobu na určitém místě a jsme všichni součástí probíhajícího děje, který nechce nic menšího než ovládnout prostor a čas.
Always Now
kurátor: Petr Krátký23. 3. — 26. 5. 2024
<link>
>>
Loď manévruje na moři, cyklista padá z kola, kluci hrají hokej na ledě. Fotograf jako divák pozoruje a zároveň zachycuje situaci. Jediný okamžik nám utkví v paměti a rámuje celý příběh. Směrodatný je zejména úhel záběru a jeho výřez, který určí, co zůstane na fotografii zachyceno a co mimo hledáček.
Je zřejmé, že fotografie nás svým obrazem vtahuje do minulosti. Zpřítomněním vzpomínek, které nutně vlastně ani nemusí být naše, funguje jako nositelka kolektivní paměti, jakou reprezentuje na základě hned několika časových linií. Konfrontuje diváka s minulostí zachycenou v obraze, s datem vzniku jejího otisku a nakonec s jeho vlastní přítomností. Minulost i budoucnost se tak stávají projekcí naší mysli tady a teď. Always Now.
Ústředním motivem výstavy je symbol koule fungující jako experimentální model, který dokáže otevírat nové, alternativní světy. Zobrazená skutečnost se tak rozbíhá do paralelních prostředí, ve kterých už nakonec nejde o to, co konkrétně vidíme, ale o cesty, jakými přitom naše vidění prochází. Zastavené otáčivé schéma míčku v blízkosti dvou rovin se tak stává leitmotivem prezentovaného souboru děl, který zcela přirozeně vychází z autorových předchozích projektů, ve kterých dlouhodobě zkoumá základní aspekty fotografického procesu (Hotel Zenit, 2011 – 2013; Zkamenělina, 2014 – 2015). Téma často funguje jako výchozí bod pro spletité asociace interpretované reality, která se prostřednictvím zobrazovaných objektů mění v senzitivní myšlenkové a vizuální úvahy nad pozicí klasického média fotografie v digitální současnosti.
Použitý materiál, barva a především také světlo jsou nositeli specifických vlastností a významů, které mají v rámci díla své konkrétní opodstatnění. Pomáhají při čtení příběhu o blankytně modré obloze, o útesy se tříštících vlnách anebo o prastarých fosilních zkamenělinách - reprezentantech stálých procesů neměnnosti cyklicky se opakujících dějů. Přirozená linearita, se kterou si spojujeme naši zažitou představu o pohybu vpřed, je zde zpochybněna. Na oplátku je nám ale nabídnuto, si prezentovanou situaci detailně ohledat. Naše vlastní cirkulace prostorem umožnuje orientaci v na sebe navazujících jednotlivostech, navzájem propojených organickou konstrukcí dřevěného rámování galerijní instalace. Spojuje je v celistvou intuitivní představu o vizualizované události, jejíž jsme tak aktivními účastníky. Exponovaná galerijní situace je tedy ne náhodou velice podobná klasickému fotografickému procesu. Setkáváme se zde v danou dobu na určitém místě a jsme všichni součástí probíhajícího děje, který nechce nic menšího než ovládnout prostor a čas.